na Blog.cz

Ahojky... dlouho jsem nic nepsala a důvod je jednoduchý- mám nový blog. Rozhodla jsem se odtajnit jeho identitu xD, protože vy SB mi už začínáte chybět.

Kdo chce být SB se mnou i nadále, nebo kdo prostě chce nové SB, necht' napíše do komentářů a já si vás co nejdřív přidám.

Doufám, že na tento blog budu mít víc času a taky přeji všem veselé Velikonoce

tady papa

Audrey

Moc, moc, moc, prosím o hlásek.. kdyžtak hlasovat jde každou hodinu, tak děkuji.

Zapomněla jsem napsat, každý napište co na diplomek :-)

Bleskovka pro 10 lidí :-). Tak pište, pište, děcka :D.

1. Jak se máš?

2. Co jsi dneska jedl/a ?

3. Tvůj oblíbený předmět ve škole?

4. Jaké je počasí?

5. Čeho se bojíš?

6. Oblíbený film?

7. Oblíbená země?

8. Maluješ se? Jestli ano, co všechno? xD

9. Oblíbená rasa psa?

10. Oblíbená hudba?

11. Tancuješ?

12. Tvůj oblíbený horor?

13. Kdo je na fotce? modelka Claudia-

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se postavit svému strachu a přemoci jej? Já jsem na to právě přišla.

Před chvilkou jsem dokončila Pozdrav Slunci, mám nádherný pocit, když cítím, jak se mi energie rozlévá celým tělem a pak mě inspirovala jedna postava v knížce. Nebát se, říkala, a postavit se tváří v tvář tomu nebo čeho se bojíme a tím přemoci strach.

Skutečně to funguje! Nejprve jsem seděla ve svém pokoji, celá vyděšená, ale pak jsem se zvedla, větší a silnější než dřív a neměla jsem strach. Už nikdy nedovolím, aby mě někdo mohl ponížit, a zvlášt' ne tenhle typ lidí!

Tím myslím osoby, které hulí, kouří a já nevím co ještě... Je mi jich líto. Ale zároven vím, že přijdou i jejich dny, protože každej to má podle mě spočítaný.

Musíte se postavit strachu... tváří v tvář nahlédnout na to, co vás děsí a pak už se můžete uklidnit a cítit, jak napětí povadá. Skvělé. Nikdy jsem takhle nevěřila na duchovno, ale z tohohle kroku jsem skutečně nadšená!

A tak mi došlo, že bych asi měla žít jiným způsobem života, než žiji, lepším, vyrovnanějším...

Až se někdy budete strašně moc bát, vzpomente si na to... na mou radu, jak se stát silnější a harmonickou osobou...

Jak se zbavíte strachu?? Jedině tak, že se mu postavíte s harmoniíí a souladem!

Tak mám zase chut' napsat sem nějaký žvásty... No, prázdniny byly katastrofální. Aspon, že sněží. Pořád jsem musela něco dělat, vařit oběd... chjo, ale dnešek byl lepší.

Chovám se rozumně- zase jsem začala s pilates jógou a pak jsem šla prohrabat skřínky, abych našla nějakou rozumnou četbu. Ach jo. Nic. Musím se spokojit s knihou ,,Od Olympu k Akropoli". Dneska jsem se už od rána flákala. Ráno jsem sesmolila ubohou jednu stránku, Pozdrav Slunci jsem pro jistotu vůbec nedělala, v poslední době to vždycky odfláknu a dívala se na nějaký film.

Stala jsem se ted'kom závislá na hudbě Vangelis- Soundtrack k Alexandru Velikému. Ach, jak já tu hudbu miluju! The drums of Gaugamels, Roxanin tanec, Across the Mountains, The dreams og Babylon... nejnádhernější hudba tohle. A perfektně se u ní medituje.

Před chvílí jsem uvařila pudink. Ještě jsem ho radši nechutnala.

A ted' se taky děsně nudím. Měla bych trochu tančit do břišních tanců, ale to já ne, jsem stará lemra líná. Takže se loučím. A jdu dělat obvyklou zábavu- bud' jdu na chat nebo zkusím něco málo ještě napsat.

Tak sa mějte, aspon líp než já.

Proslulá italská značka v sobě nese kouzlo elegance, jednoduchosti a luxusu. Má za sebou už pěkně dlouhou cestu, na které se setkala s mnoha módními návrháři, stovkami ultraštíhlých modelek a rozmarných celebrit. Pojďme se podívat, čím vším si musel módní dům Gucci projít... Je až neuvěřitelné, že první zmínky o značce Gucci se datují k roku 1921. Na začátku dvacátých let minulého století muž jménem Guccio Gucci založil ve Florencii společnost vyrábějící kvalitní kožené zboží. Jako člověk, který několik let pracoval v Londýnském hotelu Savoy, pochytil vytříbený vkus a eleganci anglické šlechty, a tak mohl díky zručným toskánským řemeslníkům nabídnout společnosti prvotřídní výrobky... Během pár let se značka Gucci stala vyhledávanou hlavně díky kufrům, kabelám, opaskům a botám inspirovaných jezdeckým stylem. V roce 1938 si Guccio otevřel svůj první obchod v ulici Via Condotti v Římě. Třmen a udidlo se tak staly neochvějným symbolem a značkou módního domu Gucci pro další desítky let. Tváří v tvář nedostatku kvalitního materiálu v roce 1940 přišel Gucci s překvapivou novinkou "Bamboo Bag", koženou kabelou s bambusovou rukojetí. Vytvořil tak vůbec první ikonu svého módního domu, která se okamžitě stala miláčkem šlechty a vysoké společnosti a která se prodává ještě v dnešní době. Největší boom však zažil Gucci v padesátých letech. Jednotlivé butiky se rozšířili i za oceán a svět našel nový symbol moderního luxusu. Nedlouho potom, v roce 1953, Guccio Gucci umírá, a tak obchod přebírají jeho čtyři synové. V úžasné éře šedesátých let byl Gucci k vidění téměř všude. Jackie Kennedyová si tak oblíbila jednu z kabelek, že taška brzy získala přezdívku "Jeckie O", Liz Taylor a Peteru Selersovi zase padl do oka unisexový "Hobo Bag". Gucciho proslulé mokasíny s výrazným páskem se dostaly jako vůbec první boty do New Yorského muzea moderního umění. A v této době se na svět konečně dostává propletené dvojíté "G" jako symbol světoznámé značky, která nesmí chybět v žádném šatníku člověka, co chce něco znamenat. V sedmdesátých letech Gucci svoji globalizaci rozšiřuje o východní trh a otevírá butiky v Tokiu a Hong Kongu. V osmdesátých letech se značka kvůli rodinným sporům dostává do finančních problémů. Všechno vyvrcholilo v březnu roku 1998 nájemnou vraždou posledního mužského dědice rodiny Gucciových, Maurizio Gucciho, jeho ex-manželkou. V roce 1993 rodinnou firmu přebírá Investcorp, arabská investiční společnost. V roce 1990 navíc na scénu vstupuje mladý nadějný návrhář Tom Ford, který ji vdechl zpátky skomírající šmrnc a znovu získal ztracenou klientelu. Ford pochopil. že neprodává pouze šaty, ale celkovou náladu a pocity z jejich nošení. Navrhoval šaty, které byly sexy hlavně pro svého majitele. Gucci rozšířil své pole působnosti také na výrobu parfémů, kosmetiky, kožené módy, doplňků, brýlí nebo třeba šperků. Asi nejproslulejší z parfémů - Envy - dotváří značku k dokonalosti. Vůně magnólie, jasmínu, fialky a santalového dřeva je to pravé, co podtrhuje ženskost podle GG. Současná nárhářka Gucci, Frida Giannini, udává krok ostatním návrhářským hvězdičkám. S každou svou kolekcí způsobí menší či větší poprask. Vánoční kolekce, jejíž výtěžek šel na konto Unicef nebyla vůbec okázalá, nesla se v duchu svíček a plyšových zvířátek. Naopak na přehlídku jarní kolekce 2007 se jen tak nezapomene. Na mole se vystřídaly pestrobarevné šaty sešité z několika druhů látek, úzké kalhoty křiklavých barev a bláznivého zdobení, které by si na běžné nošení vzal jenom opravdový exhibicionista. Nicméně Frida přidala vítr do plachet a posouvá Gucci zase trochu dál. Obléká takové celebrity jakými jsou Madonna nebo Gwyneth Paltrow a Madonna už ve světě módy něco znamená... Takže jenom více spokojených zákazníků a méně firemních excesů!

www.anetnelly.blog.cz

Jj, jsou hezoučké :-)

http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/virginia-cleo-andrewsova/kvety-z-pudy.html

//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ window.google_render_ad(); //]]>

"Je na celém světě dost peněz, aby přinutily matku zabít své děti?"

Virginia Andrewsová ve svém románu plném napětí vypráví strhující příběh zrazených, krutě obelhaných, využitých a otrávených dětí. Mrazivý příběh čtyř dětí, které jejich matka - zaslepená bohatstvím, okázalým přepychem - jako hračky odložila, opustila a nakonec i chladnokrevně naplánovala jejich smrt, je založený na skutečné události.
Žili v Pennsylvánii padesátých let. Obyčejná americká rodina středního stavu. Úspěšný muž, okouzlující mladá manželka a čtyři krásné zdravé děti příhodně nazývané "Drážďanské panenky". Říká se, že nic krásného netrvá věčně, osud bývá někdy až příliš krutý, zvláště když nás připraví o milovanou osobu. Dvojčatům byly 4 roky, Christopherovi 14 a Cathy rovných 12 v ten osudný pátek, který měl být dalším radostným dnem v jejich tak bezstarostném životě. Jeden chybný okamžik, pouhá vteřina stačila a vinou opilého řidiče otec nedorazil na oslavu svých 36 narozenin. Ona osudná vteřina navždy změnila život několika lidem.
Christopher Dollanganger byl hlavou rodiny, pracoval jako zástupce velké firmy na výrobu počítačů v Gladstonu, ale co bylo, již není. Jeho život vyhasl ve vraku auta na dálnici. A Corina Garland-Dollangangerová byla hodně náročná. Aniž to někdo tušil, pocházela z velmi bohaté rodiny, přivykla přepychu a nemohla si nic odpustit. Rodina je po smrti otce zadlužená a Corrina celý život nepracovala, neumí tedy nic. Když hrozí zabavení domu a majetku, Corrina se doprošováním v několika dopisech domůže své matky, že se i s dětmi přestěhují do domu prarodičů. V tuto chvíli matka poodkryje roušku svého tajemství, dávná křivda, provinění, není zapomenuta. Otec ji kdysi vydědil, proto se musí nyní vetřít do jeho přízně či spíše poslední vůle. Návrat ztracené dcery? Možná. Nicméně skutečnost, že má děti ze svého manželství, musí zůstat před otcem utajena.
Na tyto skoro sirotky někde daleko ve Virginii čeká převeliké bohatství, neslýchaný přepych v domě tisíců pokojů. Za vidinou velkého, báječného paláce plného služebnictva, pohádkového života a splnění svých snů se uprostřed hluboké noci vydávají za novým, lepším životem. Věřili onomu báječnému snu, věřili své matce, té temné noci byli mladí, nevinní, důvěřiví, plni očekávání a naděje. Do Foxworth Hallu, obrovského 200 let starého domu, ponořeného do černočerné noci se potajmu vkrade 5 uprchlíků.
Babička Olivie, ohromná, stará žena v přísně upnutých šatech, je spletitými chodbami zavede do útrob nevelké ložnice se dvěma postelemi. Mají zde strávit pár dní, než matka získá zpět přízeň a lásku svého otce. Nyní budou bydlet v přepychovém domě s dvaceti, třiceti, čtyřiceti pokoji za zamčenými dveřmi jedné ložnice.
Jenomže matka je nevarovala, že prarodiče jsou fanaticky zbožní. Pro bezcitnou babičku tito "bastardi" neexistují. Po další dny jim sice bude nosit do podkroví jídlo, ale svou nenávist a odpor jim nikdy neopomene dát dostatečně najevo. Babiččinu nelítostnou krutost sourozenci poznají již druhý den. Jejich zbičovaná matka jim tehdy svěří svůj smutný životní příběh. U rodičů upadla v nemilost, protože se provinila svou láskou k nevlastními strýci, Garlandu Christopherovi Foxworthovi Čtvrtému, jejich otci.
Matka děti ubezpečí, že je jen otázkou času, než se jí podaří obalamutit dědečka. Začne navštěvovat obchodní školu, aby se uplatnila jako sekretářka. Užívá si života, baví se s přáteli, zatímco její děti trpělivě čekají, až se otevřou dveře jejich vězení. Jedinou útěchu, kterou sourozencům poskytuje "nový domov", je půda. Obrovská půda plná tajemství, strašidelných zákoutí tolik jitřící zvědavost malých blonďatých andílků Carie a Coryho a probouzející fantazii Cathy a Christophera. Po počátečním fňukání dvojčat a po zútulnění patřičného prostoru půdy a vytvoření zdánlivé zahrady

plné papírových květin, na podzim proměněnými v barevné listí a v zimě

zase vyměněnými za papírové vločky, jim tato půda skýtá jedinou možnost jak "přežít". A přeci tolik práce a úsilí stojí zabavit dvojčata a přesvědčit je, že je to jenom pouhá hra!
A všechny dny se vlekly, tak neskutečně monotónně vlekly, minuty jako hodiny. A matka přicházela jednou týdně a přinášela nové a nové hračky. Oněch pár dní se změnilo v týdny. A tolik nenávistný dědeček neumírá, i když je na tom zdravotně špatně, jak matka při každé své návštěvě říká. Cathy si jako jediná uvědomuje vážnost situace a začíná pochybovat o správnosti matčina jednání, stále více se jí matčino chování dotýká. Kdežto Chris, matčin miláček, se matku snaží hájit a omlouvat. A přesto je to právě Chris, který dává Cathy sílu

věřit, naději, vůli přežít a věřit ve své sny. Jestliže se člověk svých snů vzdá, je to jako by nežil. Cathy, jež tolik touží být primabalerínou pilně na půdě cvičí až do posledních zbytků sil. Christopher, jenž chce studovat medicínu a stát se úspěšných doktorem, se svého snu nehodlá tak snadno vzdát.
Uběhlo pět měsíců. Ve Foxworth Hallu slavili Štědrý den vánočním večírkem. Cathy a Christopher by tu velkolepou nádheru a slávu chtěli vidět. Vyžebrají si na matce souhlas, že se mohou na pár chvil dívat skryti před zraky hostů a služebnictva a hlavně babičky z tajné skrýše v masivním stole na chodbě domu. Jsou plně fascinováni leskem a okázalostí všeho tam dole v hale. Také poprvé spatří matčina nápadníka, o mnoho let mladšího Winslowa Bartholomewa. Jenomže zvědavost je silnější a Christopher, aniž by domyslel možné následky, se vydává na výpravu do tmavých útrob domu. Jeho tajná noční mise nezůstává utajena před matkou a sourozenci poznávají její druhou tvář.
Celé zimní dny děti fascinovaně trávily sledováním malého televizoru, který dostaly od matky k Vánocům. A právě v něm se před jejich zraky odehrával skutečný život, který jim byl odepřen a který by mohly bývaly svobodně žít, ale byly o něj tak bezcitně oloupeny.
Dlouhá studená zima přešla do jara. Cathy a Christopher si začínají uvědomovat změny svého těla, dospívají. Dvojčata oslavila své šesté narozeniny. Přišel čas naučit je číst a psát. Také přišly další spousty dárků, za něž si matka kupuje své děti. Cory, u nějž se projevil hudební talent, dostane dětský

akordeon.
A pak přišlo léto, uplynul další rok, hodně podobný tomu prvnímu. Matka přicházela méně a méně často se stejnými sliby. Jednoho dne babička nachytá Cathy nahou prohlížející se v zrcadle. Je zle. Cathy má být potrestána ostříháním jejích krásných dlouhých vlasů, pokud se tak nestane, budou všichni o hladu. Jenomže babička byla jako krvelačná příšera, která nezůstává u pouhých výkružek. V noci se vkradla do ložnice, omámila Cathy drogou a na vlasy ji vylila horký dehet.
Utrpení sourozenců nemá konce. Postupně jim dochází, že matka neměla nikdy v úmyslu říci dědečkovi pravdu. Již jí na nich nezáleží, nepřijde je vysvobodit, nezáleží jí, co se s nimi stane, nechá je tu umřít hlady...
Babička se na nekonečné dny neukáže s jídlem. Jsou nuceni pít vlastní krev, od pojídání myší chycených do pastiček je zachrání až po několika dnech hladovění plný piknikový košík s jídlem a čtyřmi pocukrovanými koblihami.
Matka se u nich neukázala celé dva měsíce. Cathy chce utéci, ale Chris odmítá, příliš svou matku miluje. Předčasně vyspělé a zároveň zestárlé děti, se zmítají ve víru citů. Jejich společné neštěstí je spojí v jednu bytost. Spolu sdílejí všechny myšlenky, vzájemné touhy, pochyby i obavy. Bolest jednoho je bolestí druhého. Potřeba lásky, bratrský cit přerůstající v hlubší lásku, jinou než sourozeneckou, je uvádí v duševní zmatek.
Pak se zjevuje matka a jako by se nic nestalo, přináší další kupu dárků, hry, skládačky, drahé oblečení, náplast za ztracený život? Vyprosit si odpuštění za to, co bylo špatné, jak sama v hloubi srdce věděla? K čemu jsou hezké nové šaty, když je nikdy nikdo neuvidí? K čemu je oblečení, ze kterého již děti vyrostly? Copak nevidí, jak vypadají dvojčata? Dvojčata jako křehké květy z půdy nerostou, stále se na nich podepisuje jejich chatrné zdraví, průsvitná pleť dává vyniknout jejich propadlým očím, již se neptají po skutečné matce, jejich matkou a otcem se stali starší sourozenci.
Matka kromě tradičních obětin přinese i radostnou novinku. Novinku, proč byla tak dlouho pryč. Ona se vdala! V Evropě trávila líbánky, zatímco oni umírali hlady... Teď Cathy cítí, že svou matku již nemiluje, ale hluboce nenávidí.
Noční můry v těchto dnech pronásledují Cathy čím dál více. Chris přemýšlí o sestřiných snech a rozhodne se, že se přeci jenom musí pokusit uprchnout. K útěku ale potřebují peníze

a samozřejmě klíč od jejich společného vězení. Chytrým způsobem si ho opatří od nepozorné matky. A od toho dne začínají noční toulky a Chrisovy krádeže v matčině ložnici.
Vzrůstající sexuální touha dospívání a bolestivá láska ke své sestře zapříčiní, že si jednoho dne Chris Cathy násilím vezme. Tento akt, způsobený vinou tužeb příliš vypjatých stálým těsným soužitím, Christophera ještě více utvrdí v rozhodnutí pro společný útěk, ještě než přijde další zima.
Byli na odchodu každým dnem, zbývala poslední výprava, aby měli dostatek peněz, když se náhle rapidně zhorší zdravotní stav Coryho. Tady nepomůžou Chrisovy znalosti, ani chytré encyklopedie, jež mu matka nakoupila. Cathy následujícího dne přinutí matku, aby zavolala Corymu pomoc. Ten večer, který se měl stát jejich nejhorším dnem života, si obě stvůry, matka a babička, přijdou pro Coryho. Sourozenci ho již nikdy více nespatřili. Cory, jenž ani nezačal žít, zemřel a s ním odešel i život z jeho sestřičky Carii, odešla s ním naděje, poslední špetka víry v Boha, poslední nitka citu k matce, která je přivedla na svět a měla se o ně postarat. "Zápal plic, lékaři nemohli nic dělat, je pohřbený pod falešným jménem..." Výčitky svědomí teď zmítají nitrem obou starších sourozenců. Boží trest za jejich hřích? Proč neutekli dávno předtím?
Po Coryho smrti si jsou mladí lidé vědomi, že poslední výpravu nemohou déle odkládat. Chris je definitivně odhodlán vyvést své sestry "ven ze tmy". Je připraven okrást matku o drahocenné šperky. Je ale pozdě. Matčino apartmá nalezne prázdné. Chris, který v každém viděl jen to dobré a do posledního okamžiku své milované matce věřil, dokonce i po smrti Coryho, poznává, že se matka s manželem odstěhovala. Žádné sbohem, žádné vysvětlení. Chrisův svět se zhroutí. Avšak šokujícím zjištěním není konec. Dědeček je totiž více než rok po smrti. Své dceři odkázal všechno své jmění. Měl ale podmínku: musí být a zůstat bezdětná a pokud se prokáže, že svému prvnímu manželovi porodila děti, ztratí v tom okamžiku vše, co zdědila...
A tady si Chris vzpomene na čtyři pocukrované koblihy pravidelně každé ráno naservírované v košíku s jídlem. Malý test s ochočenou Coryho myškou jim dosvědčí, že koblihy jsou otrávené.
Ať byla dětem zasazena spousta krutých ran, pravda, která se neodbytně dere na mysl, je ranou nejkrutější. Příliš brali na lehkou váhu jejich časté nevolnosti. Příliš dlouho otáleli s útěkem. Příliš věřili. Za matčino bohatství zaplatily tu největší daň. Cory zaplatil svým životem.
Slabí, napůl nemocní, opouští druhého dne ráno Foxworthovo sídlo. Děti oloupené o dětství, mládí i život, děti jež v několika dnech přišly o otce, o domov, o přátele, o majetek, o víru v Boha, lásku a důvěru. O všechno co je na světě tak důležité. Nyní na ně čeká skutečný svět, obyčejný život, po kterém toužily a znají ho pouze z malého televizoru. Obstojí v něm? Dokáží se vymanit ze tmy a zapomenout? Stráví jejich nitro touha po pomstě?
Nedochůdče Carrie, jež se potácí mezi životem a smrtí a pomalu umírá sourozencům před očima, Chris, jenž těžce přijímá fakt, že je jejich milovaná matka, které tolik důvěřoval, klamala. A nakonec citlivá Cathy, která si plně uvědomuje hloubku zrady, kterou se na nich matka dopustila. Kolik jen může člověk unést nenávisti? Utíkají stejnou cestou, kterou před lety hlubokou nocí přišli. Jak se jen proboha mohla jedna jediná noc protáhnout na čtyři dlouhé roky zajetí, plné nenávisti, rozhořčení, slzí a smrti?

P.S. Upozornuji, není to kniha, kterou přečtete za týden, ale rozhodně je to nejlepší série, jakou jsem kdy četla.

Smrtijed jede tramvají a vrazí do starého pána. Ten se svalí na zem. ,,Alespoň by si mohl říct kouzelné slůvko," zlobí se. ,,Avada kedavra!"

Ta největší hovadina, kerou sem našla xDxD